Mnoho lidí hledá způsoby, jak zklidnit svou mysl, odstranit vnitřní napětí, emoční bolest, pocity zahlcení či nenaplnění. Jak nalézt štěstí, které je trvalé. Dnešní doba nabízí nespočet návodů "jak na to". Vlastně je toho tolik, že je obtížné se v jednotlivých koncepcích a přístupech vyznat. A potíž je také v tom, že se často lidé nevyznají ani sami v sobě. Nikdo nás ve škole neučil jak nakládat se svými emocemi, nikdo nás jako děti neučil nic o tom, jak lidské trápení souvisí s naší myslí. Velké duchovní a filozofické směry existují, ale na první pohled se zdá, že pravděpodobně vyžadují příliš radikální změnu našeho způsobu života...?

Skutečné spočinutí, nalezení klidu a míru v nás je však možné, je skutečné a vždy k dispozici. Klíčem je to, čemu dáme pozornost. Naše vnímání sebe sama. Změna způsobu vnímání skutečnosti.

A protože to nelze plně popsat slovy, zvu vás k tomu rozpoznat, kde se vlastně svou pozorností nacházíte. Procítit to. Zakusit to. Nejde o to stát se někým jiným. Jde o to začít být víc v kontaktu se sebou.

Jak tato setkávání vznikla? Vlastně se to vyvinulo samo. Náplň společného setkávání při individuálních lekcích jógové terapie se začala měnit. Stále častěji se posouvala od pouhého fyzického provádění ásán více k uvědomění si toho, co se v těle a v mysli děje. Šlo o vnímání dechu, vnímání vnitřní energie, vnímání pozornosti. A potom také o prožitek hlubokého klidu. Teprve když se mysl uklidní, můžeme začít vnímat bytí jako takové.

Vycházím z principů jógy a jógové terapie. Orientální prvky či sanskrtské názvy ale většinou nejsou potřeba, protože jde spíš o velmi praktickou práci s tím, co zažívá každý člověk - fyzické pocity, myšlenky, emoce...  Cílem není něco "opravovat", ale vnímat, co se v nás děje. Na úrovni mysli například rozpoznat nevědomé vzorce, které nás mohou výrazně ovlivňovat a omezovat naši vnitřní svobodu. Celkově jde o zjemňování vnímání jako takového a poznání sebe sama.

Aby se člověku ulevilo od tlaku vnějších podmínek a okolností je nutné se v sobě alespoň trochu vyznat. Vědět, kde se nacházím, čemu dávám svou pozornost. Jde o vnímání a hlubší poznání sebe, přesahující rámec osoby. Pokud postupujeme od jemné praxe s fyzickým tělem, s dechem, k vnímání sebe sama, je to přirozený proces. Fyzické tělo má k dispozici každý člověk, nedá se to nijak "oddiskutovat", můžeme své tělo pociťovat na přímo. Je to osvědčený prostředek, jak se posunout od přemýšlení k prociťování, tedy k vnímání. Přesto, že zastánci přímé cesty poznání tuto etapu často vynechávají a přistupují "rovnou" k vnímání jako takovému, ze zkušenosti vím, že je to možné jen pro omezený počet lidí. A tak začínáme takto jednoduše - od těla. Abychom se později od něj mohli plně odpoutat a dostat se do jemnějších úrovní našeho vědomí. Je to bezpečná cesta, jelikož se každý dostane přesně tam, kam právě on potřebuje.

Důležité je praktikovat a žít nově poznané především ve všednodenním fungování. Postupně se dostávat ke klidnějšímu a stabilnějšímu prožívání i v běžném životě. Je ovšem potřeba správné pochopení, abychom se vyhnuli extrémům v podobě pasivity nebo naopak obcházení zodpovědnosti. Plnost bytí plně žitá v přítomnosti nikdy není odpojením bez soucitu. Bytí nelze využívat jako nástroj pro potřeby ega, není to nějaká technika, která by měla dopomoct ke změně reality či nepříjemných okolností. Mění však náš pohled na skutečnost, především díky hlubšímu poznání sebe sama. Tím se mění způsob, jakým se reality světa účastníme. A někdy se okolnosti opravdu zharmonizují, protože prostě jednáme jinak. Je to však jen "vedlejší" efekt, který může, ale také nemusí nastat.